Na stránkách amerického GQ.com vznikl zajímavý článek, který je ohlédnutím za rokem 2011 v hudebním světě (vizte odkaz níže). Publicista Chris Heath dle mého úžasně shrnul rozchod R.E.M., když napsal:
"A miliony Američanů najednou překvapeně zjišťují, jako by se probouzeli z tranzu, jak moc milovali R.E.M. Jak potěšující a zároveň strašné to musí být pro kapelu samotnou, když se tak dlouho pachtili s alby, která by byla zahrnuta chválou, kdyby je udělali neznámí dvakrát mladší umělci, a místo toho byla souzena podle nemožného úkolu být pořád takovými, jaká dělali v minulosti a jaká jsme měli v paměti. Je zvláštní, jak zhořknout může vztah posluchačů s umělcem. V letech vzestupu, tytéž věci, které byly tak obdivovány - jejich excentrický individualismus, jejich tvrdohlavé odmítání lesku slávy, závoj zásad a cti, věčná Michael Stipe-ovitost Michaela Stipea - jako by náhle začaly pracovat proti nim. Co se předtím zdálo přirozené a nečekané a samozřejmé bylo najednou odsouzeno jako vydřené a strojené a vypočítavé. Jako u opouštěného milence, vše, co dělali, bylo špatně - neměnili se, měnili se příliš mnoho; moc se snažili, nikdy se přiliš nesnažili. A teď, v prostoru, do kterého se rozplynou - jak velí přírodní zákony popové hudby a času, kruté i krásné zároveň - se může ta láska, kterou jsme k nim kdysi cítili, opět svobodně vrátit."
(o překlad se pokusil Želvák) |
|
|